Smutná báseň

Tam, kde plachetka tenká,
za rohoží u vrátek,
sedm štěňat vrhla fenka,
sedm rusých štěňátek.
Do večera lízala je,
zahřívala, laskala,
až pod teplým tělem z kraje
závěj sněhu roztála.
Ale večer, po setmění,
- slípky šli už na hřad spát -
přišel sedlák zamračený
do pytle všech sedm dát.
Běžela - a strach ji bodal -
za ním, co jí stačil dech,
dlouho nezamrzlá voda
točila se ve vírech.
Když se vlekla s hlavou tupou,
od rybníka nazpátek,
byl snad měsíc nad chalupou
jedním z jejích štěňátek.
V modré noci čumák zvedla,
táhle vyla do nebes,
vytepaná luna zbledlá,
svezla se za černý les.
Chtěla sousto, neví, proč jí
přilét kámen, proč zní smích.
UTONULY DVĚ PSÍ OČI,
JAK DVĚ HVĚZDY V ZÁVĚJÍCH.